„Všichni jsme trochu podivní. I život je trochu podivný. A když najdeme někoho, jehož podivnost se hodí k té naší, dáme se dohromady
a žijeme v oboustranně uspokojující podivnosti
- a říkáme tomu láska.
Pravá láska.“ 

Robert Fulghum

Věděli jsme o sobě delší dobu, ale poprvé jsme spolu mluvili vážně, až když nám bylo sedmnáct. Výsledkem bylo, že se Naty stala členkou kapely (protože tak krásně zpívá), ve které už Honza působil, takže jsme spolu začali sloužit ve chválách v církvi. Sem tam zkouška, sem tam vedení chval a večerní doprovázení domů, a přibližně po třičtvrtě roce jsme spolu začali chodit. Po téměř čtyřech letech jsme se rozhodli, že se vezmeme a tady to je! Máme rádi hory, zpívání a hraní, dobré filmy a službu v církvi.